Umýte tšesky? Myslíte si o své češtině kdovíco, nebo kdoví co?

07.03.2014 08:29

zDNES: Jak se správně píše 49 nejčastejších jazykových jevů

pane Šnajdr / Šnajdře
* správně je pouze Šnajdře
* správně oslovujeme vždy v 5. pádě (tedy ani v mluveném, ani v psaném projevu nepoužíváme variantu „pane Šnajdr“, která je nespisovná)
* u konkrétních jmen může existovat více variant oslovení, v případě příjmení Langr/Langer se u delší, německé varianty preferuje oslovení Langere, u kratší, počeštěné lze Langre i Langře, rozhodující je i rodinná tradice nositele jména

 

gymnázium / gymnasium

* obě verze jsou spisovné, přesto je však třeba jejich používání rozlišovat
* u počeštělých slov typu muzeum, gymnázium, televize či organizace, kde se běžně vyslovuje -z-, se právě verze se -zpovažují za vhodnější, kdežto verze psané se -s- patří například do úzce odborných textů
* u slov typu diskuse, disertace, resort, režisér či kasematy, kde se smí vyslovovat s i z, je základní pravopisnou verzí podoba se -smusí

 

zato / za to
* příslovce „zato“ se používá ve významu „náhradou za něco, místo něčeho“, typicky například „Vrátil se s nepořízenou, zato rozčílený.“; lze ho užít také jako synonym slova „však“ - „Učit se nechtěl, zato se uměl prát.“
* v jiných případech se používá předložka a zájmeno zvlášť (Mám za to, že jednání je moc dlouhé.)
* podobně nato (znamená potom, poté), přitom (zároveň), potom či poté (používá se, pokud ho lze nahradit výrazem „pak“)

 

zkompletovat / skompletovat
* lze zkompletovat i skompletovat
* zde je třeba řídit se koncovkou; pokud jsou slova cizího původu zakončena na -ovat, bude varianta se z- vždy správná (zkontaktovat, zkonstruovat)
* někdy lze však zvolit variantu se s- (zestylizovat i sestylizovat)
* pozor, pokud má i originální slovo na začátku s-, píše se tak i v češtině (skandalizovat, lze si pomocí tím, že samotné slovo „kandalizovat“ neexistuje, podobně skandovat, skrečovat)

 

ve střediskách / střediscích

* obě varianty jsou možné, byť platí, že v tomto případě se většinou používá verze s -ích na konci, podobně u slov „stanoviscích, hlediscích, východiscích“, zatímco se běžněji vyskytuje „strniskách, ušiskách“ a podobně
* v případě slova ložisko se varianty „ložiscích“ i „ložiskách“ vyskytují stejně běžn

 

kdovíco / kdoví co / kdo ví, co
* lze psát všechny verze, tedy jedno, dvě či tři slova
* patří sem i „kdožvíjaký - kdožví jaký - kdož ví, jaký“ či „kdožvíproč - kdožví proč - kdož ví, proč“

 

před třemi sty šedesáti pěti lety i před tři sta šedesáti pěti lety
* obě verze jsou správné, důležité je pamatovat si, že se skloňují buď všechny části výrazu najednou, nebo pouze řád jednotek a desítek
* například ve větě „Teplota vystoupala k 27 °C“ čteme nebo rozepíšeme číslovku k dvaceti sedmi stupňům nebo k sedmadvaceti stupňům (v tomto případě se číslovka píše dohromady)

googlovat / gůglovat
* správně je pouze anglická varianta googlovat
* také další slova z oboru počítačových technologií se obvykle nepřekládají a nemají české protějšky, např. tweetovat, lajkovat, kliknout

 

tipy / typy
* tipy = odhady, rady, doporučení (tip na vítěze, tip na dobrý recept); typy = druhy (typ člověka, typy půd, typy mluvnických jevů)
* obdobně tipovat/typovat
* slovo tipovat znamená odhadovat hodnotu něčeho (tipnul si, kolik váží; tipoval vítěze), typovat znamená provádět typovou zkoušku (typovat motorové vozidlo), používá se výjimečně
* další příklady: já to tipnu (odhadnu), tipovací soutěž

 

data / datumy
* pouze data je správně, slovo datum je středního rodu a skloňuje se podle vzoru město
* je tedy „datum jednání“, ale jsou „kalendářní data“
* se slovem datum souvisí ještě slovo antedatovat čili opatřit listinu dřívějším datem, což lze přeložit jako předdatovat, proto je správně předpona ante(před), a nikoli anti- (proti)

 

bychom / by jsme
* správně je bychom (nikoli bysme ani by jsme), byste (nikoli by jste), abyste, kdybyste
* tady je nejlepší se správné verze prostě naučit nazpaměť

pykat / pikat
* obě správné, ale v jiném významu
* pykat znamená „nést trest za něco, trpět“, původ má ve staročeském pykati, které znamená „želet, mrzet se, litovat“
* pikat, případně zapikat se používá při dětských hrách a znamená „zaříkávat se určitou formulí, například piky piky na hlavu, odpočítávat na určeném místě“; původ slovesa pikat není zcela jasný
* Děti nesmí pykat za naše viny. Děti pikaly při hře na schovávanou. Před pikolou za pikolou nikdo nesmí stát.

 

musí / musejí
* časování sloves podle vzoru sázet
* slovesa čtvrté slovesné třídy vzoru „sází“ mají ve 3. osobě množného čísla vedle původního tvaru sázejí i tvar sází
* koncovky -ejí a -í jsou stylově rovnocenné: otálejí/otálí, chybějí/chybí, kácejí/kácí, musejí/musí, rozumějí/rozumí, odnášejí/odnáší, splácejí/splácí, kymácejí/kymácí, ztrácejí/ztrácí
* kvůli jednoznačnému porozumění je v některých případech vhodnější užít širší tvar s koncovkou -ejí, například kolo pohání řemeny -kolo pohánějí řemeny

 

Děvčata, kde jste byly/byla?
* obě varianty jsou správně, ale nová příručka českého jazyka doporučuje používat variantu s tvarem „byla“, tzn. je-li podmět nevyjádřený, řídit zde shodu přísudku podle rodu výrazu v 5. pádě
* pozor na větu typu Děvčata, přinesli jsme vám něco dobrého. Zde je nevyjádřeným podmětem zájmeno my

 

ubýt / ubít
* obě správně, ale s odlišným významem, od být/bít (existovat/tlouci), podobně pobýt/pobít; vybýt/vybít
* srovnejte „ve studni ubyla voda“ a „parta výrostků ubila psa“; „rytíři pobyli na hradě na návštěvě“ a „rytíři pobili nepřátele“
* pro rozlišení si můžeme pomoci tvary budoucího času (být - dobude/dobyde x bít - dobije)
* někde existuje pouze jedna varianta (zabít čas, rozbít stan)

 

jakoby / jako by
* oba tvary jsou správné, závisí na způsobu užití
* zvlášť se „jako by“ píše tam, kde „by“ tvoří součást slovesného tvaru podmiňovacího způsobu
* Dělal, jako by ho neviděl = dělal, jako kdyby... Odpověděl, jako by se divil, že se na to vůbec ptám = odpověděl, jako kdyby se divil...
* Oblečena byla prostě a jakoby narychlo. Začal jakoby znuděně listovat novinami.

 

jenž / jež
* skloňování vztažných zájmen
* jenž a jež jsou synonyma pro zájmena který, která, které; těmi je můžete nahradit, pokud si nejste jistí skloňováním
* uvádíme skloňování zájmena „jenž“, mužský životný rod (jednotné - množné číslo) 1. pád jenž- již 2. pád jehož, něhož - jichž, nichž 3. pád jemuž, němuž - jimž, nimž 4. pád jejž, nějž - jež, něž 5. pád se netvoří 6. pád němž - nichž 7. pád jímž, nímž - jimiž, nimiž

MUDr. Bechyně, Mgr. Ing. Pavlík
* zkratky akademických titulů (Bc., Mgr., Ing., Ing. arch., MUDr. uvádíme před jménem
* zkratky akademicko-vědeckých titulů za jménem (Ph. D., Th. D., píší se bez mezery za první tečkou), starší tituly se píší CSc. či DrSc. Tyto přístavky se vždy oddělují čárkou
* zkratky doc., prof. se píší s malým písmenem a uvádějí se před jménem a před akademickým titulem
* titul DiS. z vyššího odborného studia se uvádí vždy za jménem
* pokud má člověk více titulů, uvádíme je od nejvyššího, případně začneme tím, který získal dříve, tituly před jménem neoddělujeme čárkou, v případě dvou stejných titulů použijeme znak & nebo latinskou spojku et (Ing. Mgr. Pavlík; Mgr. & Mgr. Novák = Mgr. et Mgr. Novák)

 

kropicí / kropící
* oba tvary možné, rozlišujeme přídavná jména účelová a dějová
* kropicí konev (určená ke kropení, přídavné jméno účelové)
* hydranty kropící pole (přídavné jméno dějové)
* u označení osob se používá pouze dlouhá varianta, čili řídící pracovník, velící důstojník, místodržící

 

1. března 2013 / 1. 3. 2013
* obě verze psaní data jsou správné, vypisování názvu měsíce je běžné zejména v osobní korespondenci, po tečce se vždy píše mezera
* je možné psát i 01.03.2013 s vypuštěním mezer, používá se v obchodní a úřední korespondenci
* v elektronických záznamech se používá sestupný zápis 2013-03-01, v souvislém textu se tento zápis nedoporučuje

 

pracím / pracem
* pouze pracím je dobře, skloňování v mn. čísle, rod ženský, vzor růže, mluví se o pracích (6. pád), věnovali se pracím (3. pád), nikoli pracech nebo pracem
* v 7. pádě je správně tvar pracemi (přišli se svými diplomovými pracemi)

 

viz
* slovo viz mnoho lidí považuje za zkratku a píše za ním tečku, ale nepatří tam
* jde o rozkazovací způsob od slova vidět
* v množném čísle má tvar „vizte“

 

přijeli Novotní / přijeli Novotných
* možné jsou oba tvary
* rodinu lze pojmenovat jen příjmením (Novotní) nebo spojením rodina + příjmení (rodina Novotných)
* samotné příjmení se skloňuje takto: 1. pád Novákovi, Novotných/Novotní, Skotnických/Skotničtí, Hoření/Hořeních; 2. pád Novákových/Nováků, Novotných, Skotnických; 3. pád Novákovým/Novákovům/Novákům, Novotným, Skotnickým; 4. pád Novákovy, Novotné/Novotných/Novotné; Skotnických/Skotnické; 5. pád Novákovi, Novotní/Novotných, Skotničtí/Skotnických; 6. pád Novákových, Novotných, Skotnických; 7. pád Novákovými, Novotnými, Skotnickými
* nespisovný je tvar Novákovic

 

citron / cypřiš
* c je v češtině chápáno jako měkká hláska a ve slovech domácího původu se po něm píše měkké i (cit, církev)
* existují však tři problematické skupiny: a) cizí slova, kde je třeba si výrazy pamatovat, nelze se řídit žádným pravidlem (namátkou citron, cirkus, krucifix, cyklista, cypřiš, cynik); b) slova v jiných pádech, kde na sebe při skloňování naráží psaní měkkého i po c s tím, že koncovka v pádě je tvrdá, většinou se používá měkké i (Frantovy skici, album Jarka Nohavici, hospoda u Venci), výjimkou jsou mužská jména rodu neživotného (tác -tácy, kibuc - kibucy) c) skloňování cizích jmen, kde se c vyslovuje jako k (Petrarca - Petrarcy, Casablanca - Casablancy)

 

po prvé / poprvé
* zvláštním případem jsou spřežky vzniklé z předložek a číslovek, které se většinou píší zvlášť, zejména pokud jde o vyšší hodnoty, správně jsou však obě varianty (po prvé/poprvé; po patnácté/popatnácté), dohromady se mohu psát i slova jako domodra a podobně
* pozor, výrazy „na viděnou, na shledanou, na rozloučenou, na rozdíl“ spřežkami nejsou a píší se zvlášť

 

Slunce / slunný, stín / stinný; ráno / ranní / raný
* dvě n se píší u přídavných jmen odvozených příponou -ní/-ný od podstatných jmen, jejichž kořen končí na -n/-ň; platí to i pro slova odvozená (vina - nevina - nevinný - nevinná, výjimkou je slovo nevinen/vinen, kde se kvůli lepší výslovnosti mezi dvě n vkládá písmeno „e“, podobně jako u šťastný - šťasten)
* dvě n se píší i u přídavných jmen, k nimž podstatné jméno neexistuje nebo se neužívá, pokud jejich kořen končí na -n (stanný, branný)
* ráno - ranní rosa x raný - rané brambory, raná gotika

 

například / na příklad
* obě varianty jsou správně
* podobně zpočátku/z počátku, poprvé/po prvé, domodra/do modra
* příslovečné spřežky se obvykle píší dohromady jako jedno slovo, hranice pro jejich určování však není vždy jasná, a tak existují obě varianty (například - na příklad, zpočátku -z počátku, doširoka - do široka), jejichž význam je totožný

 

Ber kde ber
* ustálená spojení se píší zpravidla bez čárky, ale ani řešení s čárkou se v některých případech (typy s vedlejší větou) nepovažuje za chybu (ať dělá, co dělá)
* bez čárky se píší spojení „ať chce nebo nechce; ber kde ber; sněz co sníš; buď jak buď; chtěj nechtěj“

 

Sharon Stone / Sharon Stoneová
* přechylování není v běžné komunikaci povinné, a to ani u jmen domácího původu, pro češtinu je však přirozené a navíc napomáhá porozumění. Z věty „Stone navštívila Roberts“ není například zřejmé, kdo ke komu přišel, protože slovosled v české větě není pevně daný.
* některá jména se tradičně nepřechylují (Edith Piaf, Marilyn Monroe, Nastassja Kinski, Gina Lollobrigida)
* je možné napsat Anna Karenina i Anna Kareninová

 

Česko
* jde o zcela spisovný jednoslovný geografický název země doplňující politický název Česká republika, podobně jako dvojice Bulharsko - Bulharská republika
* nejde o nové slovo, první záznam je z roku 1777, používalo se jako synonymum ke staršímu Čechy, později zahrnovalo všechny české země
* základem je slovo Čech, nejde o odtrženou část názvu Československo

 

jemně, upřímně, rozuměl, tamější
* mě- píšeme v kořenu, který je společný pro všechna podobná slova (proměna, změna, měnit, měnič)
* mně- se píše tam, kde je v příbuzném slovu -n- (vzpomněl -vzpomínka, pomněnka - pomnít; pro srovnání: rozumět - rozumí)
* chytákem je slovo tamější, lze sice říci tamní, ale slovo tamější je utvořeno ze slova tam a přípony -ější

 

Ministerstvo školství / ministerstvo školství
* v oficiálním názvu jenom velké písmeno
* dříve se psalo Ministerstvo školství České republiky x přišel člověk z ministerstva školství, podle nových pravidel však už název republiky v označení instituce není, a proto se píše velké písmeno (nové pokyny z Ministerstva školství)
* avšak dá se napsat „spadá to do gesce ministerstva školství“

 

Kúra / kůra
* původní dlouhé ú se v domácích slovech zachovalo pouze na začátku (únor, úterý; platí i pro slova složená, jako je například trojúhelník)
* v domácích slovech se proto vždy uvnitř píše ů (můra, kůra stromu)
* ve slovech cizího původu se používá ú (pěší túra, manikúra, léčebná kúra)

 

Středočeský kraj / kraj Středočeský
* názvy krajů se tvoří většinou spojením příd. jména a podst. jména
* velké písmeno se píše pouze u přídávného jména, a to i při obráceném slovosledu (Středočeský kraj stejně jako kraj Středočeský)
* výjimkou je Kraj Vysočina, v tomto případě je slovo Kraj součástí názvu a vždy je s velkým písmenem, druhou výjimkou je „hlavní město Praha“

 

chirurgyně / chiruržka

* označení pracovních pozic, které zastávají ženy, se běžně přechylují
* užití nepřechýlené podoby je tolerovatelné například v seznamech zaměstnanců
* od slova chirurg lze vytvořit variantu chirurgyně i chiruržka, podobně lze psychiatrička i psychiatryně; strážnice i strážmistryně
* pozor na slova mistr - mistrová/mistryně (první označuje mistrovou v dílně, druhé ženu vynikající v nějakém oboru)

 

oběma / oboum
* ve 3. a 7., pádě jsou pro všechny rody spisovné varianty pouze dvěma, oběma (nikoli dvoum, oboum; dvouma, obouma; dvěmi, oběmi - všechny tyto varianty jsou nespisovné)
* v 6. pádě je pro všechny rody spisovné dvou, obou (nikoli dvouch, obouch)
* správně tedy je například „mluvil o dvou ženách; přišel se dvěma dětmi; mluvil se dvěma ženami a dvěma muži“
* ve složených tvarech je možné použít variantu s dvou- i dvoj- (dvojbarevné stejně jako dvoubarevné)

 

myslel na ni / mluvil o ní
* ve všech pádech kromě prvního a čtvrtého se používají dlouhé varianty „ní“, případně „jí“ (v šestém pouze „ní“), ve čtvrtém krátké „ni“ nebo „ji“
* laicky si lze pomoci zájmenem ta, kde se dá říci dlouhá varianta (bez té, o té, s tou), píše se dlouhé, kde krátká (pro tu - 4. pád), píše se krátké

 

viděl mě / přišel ke mně
* ačkoli se ve většině pádů vyslovuje stejně, psaní se liší, což souvisí s historickým vývojem, změna se tu však nechystá
* stačí se řídit dvěma jednoduchými pravidly: první určuje, že ve 2. a 4. pádě se píše mě (beze mě, vidí mě), ve 3. a 6. pádě mně (ke mně, o mně), druhé říká, že tam, kde lze použít knižní variantu „mne“, píše se „mě“

 

žákyň / žákyní
* oba tvary možné
* domácí podstatná jména s příponou -(k)yně (bohyně - bohyní i bohyň; kolegyně -kolegyní i kolegyň; jeskyně - jeskyní/jeskyň, žákyně - žákyň/žákyní)

 

jídlo s sebou / mrskat sebou; být s to
* verze „s sebou“ se píše ve spojeních jako „brát s sebou, jídlo s sebou, vézt s sebou“, prosté „sebou“ po slovesech, jimiž se označují pohyby, např. „mrskat sebou, škubat sebou“, případně ve spojeních typu „jistý sebou“
* ve spojení „být s to“ a „kdo s koho“ se píše s, protože jde o zachovalou, byť již dnes jinak nepoužívanou starou vazbu se 4. pádem
* o používání předložek s a z v běžných slovních spojeních rozhoduje pád, 2. pád se pojí se z/ze (četl z knihy), ale lze napsat „se stolu“, nicméně je to zastaralé; se 7. pádem se pojí předložka s/se (čas s knihou)

 

havraní / havranní
* pouze havraní je správně
* u přídavných jmen odvozených od pojmenování zvířat je jedno n (havran - havraní, slon - sloní), stejně jako u příčestí trpných (chráněn - chráněný)

 

přijeli Novákovi / pozvali jsme Novákovy
* obě varianty jsou správně, je potřeba rozlišit pád, podle toho se řídí i/y
* lze si pomoci použitím zájmena ti/ty, kde se dá říct „přijeli TI Novákovi“, píše se na konci měkké -ovi, když si řeknete „vidím koho co, TY Novákovy“, napíšete tvrdou koncovku -ovy

 

lídr / leader
* obě verze jsou správné
* slovo lídr už v češtině natolik zdomácnělo, že můžeme obě podoby považovat za rovnocenné
* použít se dá i ženský tvar lídryně

 

Vy / Váš v dopisech
* tvary Vy, Váš, Vám píšeme jako vyjádření úcty v dopisech vždy s velkými písmeny, není rozhodující, zda píšeme jednotlivci, několika osobám nebo kolektivu
* platí to i pro formální e-mailovou korespondenci

 

disfunkční / dysfunkce
* oba tvary možné, disfunkční znamená nefunkční; dysfunkce popisuje porušenou činnost nějakého tělesného orgánu v medicíně
* předpony dis-/dys- mají podobný význam, ale odlišný původ
* latinské dis- odpovídá české předponě roz- či ne- (diskontinuita, diskvalifikace, distribuce); řecké dys- znamená zeslabený, vadný, porušený (dysgrafie, dyskalkulie, dysfonie, dysortografie), v češtině se dys- objevuje většinou v odborných výrazech

 

zhlédnout / shlédnout
* obě varianty možné, záleží na významu
* předpona s(e) naznačuje směřování dohromady (scelit), směřování shora dolů (sklonit, sklopit) či zmenšení objemu, až zánik (scvrknout se, shořet)
* předpona z(e) bývá u sloves vytvořených od podstatných nebo přídavných jmen, která mají tendenci stát se tím, čím je základové slovo (ocel - zocelit, prostý - zprostit), a rovněž se jí tvoří dokonavá slovesa od sloves nedokonavých (moknout - zmoknout)
* pozor, někde lze použít variantu se s i ze z, což je právě případ dvojice zhlédnout/shlédnout (zhlédnout film - shlédnout z rozhledny dolů, podobně stěžovat si na úřadě/ztěžovat si práci úkoly navíc)

 

Pražan / Pražák, Tepličan, Mariánskolázeňan
* většinou se používá přípona -an (Pražan, Tepličan, Vroutečan z Vroutek; oproti tomu hovorové Pražák, Tepličák, Vroutečák) nebo -ec (Japonec); výjimečně od přídavných jmen (anglický - Angličan)
* u víceslovných názvů se většinou používá varianta odvozená od základového podstatného jména (Ústí nad Labem - Ústečan, Hradec Králové - Hradečan); pokud je třeba dále rozlišovat, musí se napsat obyvatel Ústí nad Labem a obyvatel Ústí nad Orlicí
* varianta Mariánskolázeňan je sice správně, ale je krkolomná, v podobných případech je vhodnější použít opis

 

10% sleva / sleva 10 %
* lze napsat 10% sleva, ale s mezerou sleva 10 %
* pokud chcete vypsat, musíte napsat 10procentní (nikoli 10-ti procentní -pomáhá, když si výraz přečtete nahlas)
* podobně 12stupňové pivo, 42letý muž (ne 12-ti stupňové pivo)
* způsob psaní se spojovníkem se používá, jen když místo čísla použijeme písmena (x-stupňový)

 

Lázně Bohdaneč / lázně Poděbrady
* obě varianty správné, záleží na oficiálním názvu místa, ve víceslovných názvech obcí, v nichž nejsou předložky, se píší všechna písmena velká; Lázně Bohdaneč (oficiální název města), ale lázně Poděbrady
* předložky v názvech jsou s malým písmenem, slovo za nimi velké -Bartošovice v Orlických horách, Kostelec nad Černými lesy, Rychnov u Nových Hradů (Nové Hrady jsou obec)
* podobné je to u městských částí (Pražské Předměstí; městská část Bílá Hora, ale Bílá hora, podle níž byla pojmenována)
* ve slově sídliště se píše velké písmeno, pokud je součástí názvu (Sídliště Antala Staška; oproti tomu sídliště Jižní Město)

 

***
Za zmatek v psaní „i“ či „y“ může Dobrovský


*Válku o i/y podnítil na začátku obrození svou mluvnicí a pedantickými způsoby Josef Dobrovský. On ji ani nenapsal česky a v budoucnost českého jazyka moc nevěřil, jenže to byl učenec gigant, nepřekročitelná autorita. Výrokem, že se mu nelíbí věta Chlapcy běhaly bosý a že už Jan Hus psal po c měkké i, urazil české vlastenecké puristy, brusiče i gramatikáře. Kvůli psaní cyzý/cizí se pak mezi „zakonzervovanými“ ypsilonisty a „progresivními“ iotisty hroutila letitá přátelství, vzájemně se pomlouvali, nenáviděli, nadávali si do ypsilonomilů a strachjotů. A boje o češtinu mezi odborníky probíhají dodnes. Naposledy propukly po vydání zatím posledních Pravidel českého pravopisu v roce 1993 a rozdělily české jazykové elity na nesmiřitelné esisty, kteří chtěli filosofii, universitu, a zetisty obhajující v přejatých slovech z – gymnázium a také -izmy – romantizmus atd. A bylo to tu znovu, celoživotní přátelství se rozpadla, přišly nadávky, osočování ze sektářství, dokonce došlo i na dovolávání se autority nejvyšší, prezidenta Havla. Podobu pěti přejatých slov (diskuse, disertace, renesance, resort, režisér) oštemplovalo ministerstvo školství jako tu jedinou správnou. V tomto novodobém sporu zazněly ještě dva nezapomenutelné výkřiky, které se dodnes rozléhají českým jazykovým prostorem: „… boj pokračuje dál a jazykozpytci z ÚJČ jistě pomalu chystají další reformu českého pravopisu, jak mají každou desetiletku ve zvyku. Je třeba konečně se těmto pozůstatkům totality postavit. Pravopis má být pokud možno neměnný, sektě zetistů říkáme: No pasaran!“ Po dvaceti letech od této zatím poslední bitvy se nad presidentem a mobilisací zlomyslně usmíváme, ale pozor, nezvítězila ani ta druhá strana, -izmy nějak ostrouhaly a Čechům se romantismus pořád líbí víc než romantizmus. A čeština si navzdory sporům jde svou vlastní cestou a vlastním tempem. A to je potěšující zjištění.