Reflex: Volby do senátu DPH a buchty

10.03.2011 22:28

Název: NA KLADENSKU SE ROZHODUJE O VĚTŠINĚ V SENÁTU
V polovině března proběhne na Kladensku první kolo doplňovacích senátních voleb za zemřelého Jiřího Dienstbiera, v nichž ČSSD obhajuje senátní většinu. O KŘESLO bojuje rekordní počet kandidátů, včetně Jany Bobošíkové, jež v putykách rozdává vlastenectví a vlastní buchty.

"NESTAČÍ JENOM NADÁVAT," slyším z ampliónů dodávky zaparkované před kladenskou Billou. Přes paprsky odpoledního slunce hned nevidím, komu ženský hlas patří. Až po chvíli si všimnu, že mikrofon drží místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Před hypermarketem podporuje kandidáta ČSSD Jiřího Dienstbiera mladšího, jenž chce v Senátu nahradit svého otce. "Ráda bych do Senátu pozvala i dva mladé muže, co tady právě prošli s takovým despektem, protože i o jejich budoucnosti se rozhoduje," pokračuje Gajdůšková.

Dva mladíci, již prošedivělou místopředsedkyni Senátu přešli jako nějakou pouliční verzi SuperStar pro starší, vystihli bídu senátních voleb: spíš než partajní letáky se sliby lidi zajímají letáky se slevami na tlačenku, takže se Dienstbierův debatní nafukovací stan pyšní totální prázdnotou. Možná by někoho ulovil, kdyby k bezplatné volební kávě přidal i vepřovou kýtu se svou fotkou.

NIKAM NEUTÍKÁM

"Jde nám o většinu v Senátu," vysvětluje Dienstbier, čtyřicátník postrádající "jméno", šarm i charisma svého otce, jenž volby upřímně nenáviděl. Podle něj jsou lidé vystrašení vládními reformami, a především dvojnásobnou daní z přidané hodnoty (DPH), jež v době vysoké nezaměstnanosti a chabého ekonomického oživení zvýší jejich životní náklady. "Mnozí lidé odsud nemají žádné peníze navíc, po zvýšení DPH nebudou na některé věci mít," říká.
Ptám se, proč vlastně kandiduje: v Praze nedávno usiloval o křeslo primátora s tak andělskou tváří, že se stal terčem posměchu i v ČSSD; na druhou stranu je kvůli tomu miláčkem médií, něco jako jeden z mála svatých v bandě zlosynů.

Utíká tedy z Prahy? "Nikam neutíkám," říká Dienstbier. "Navíc ty volby pro mě mají i osobní rozměr."
Dienstbier mladší, potenciální místopředseda ČSSD, ve straně reprezentuje radikálnější levici než jeho liberálnější otec - na březnovém sjezdu bude volit Bohuslava Sobotku. I proto oslovuje levicovější voliče. "Musíme být radikální, vláda popírá sto padesát let evropského vývoje," říká. "Před volbami v roce 2010 jsme sice schválili některé nesmyslné návrhy, jinak jsou ale programové principy ČSSD správné."

ORANŽOVÝ OBVOD

Senátní křeslo, o něž usiluje devět kandidátů, je historickou baštou ČSSD. Prvním senátorem byl zdejší lékař Ladislav Svoboda, jehož lidi zvolili, protože se staral o kladenské hokejisty; odvděčil se jim dvanáctiletým mlčením a neviditelností. Po něm přišel kladenský rodák a pražský bonviván Dienstbier starší - komunista, chartista a jedna z tváří listopadu 1989. Jeho syn, jenž má podporu zelených, nechce logicky prohrát. Navíc druhá prohra během půl roku by mohla znamenat politický exil.

Historický je v Kladně i souboj mezi ODS a ČSSD. Zatímco přilehlý senátní obvod vždy patřil ČSSD, městu tradičně vládne ODS. Za tu kandiduje oblíbený kladenský primátor Dan Jiránek, jehož zde v senátních volbách 2008 porazil právě Dienstbierův otec. Jiránek, na rozdíl od Dienstbiera kandidující s lokálními tématy, důležitost posledního senátního křesla snižuje: podle něj má levice v horní parlamentní komoře většinu už teď, k ČSSD totiž počítá i dva komunisty. Pravda je, že Senát vládní zákony jen zdržuje, ale neruší.

ČESKO V MALÉM

"Ve srovnání s posledními volbami kladenský volební obvod zpravicovatěl," říká politický harcovník Milan Hamerský. Ten Kladensko dobře zná: žije zde a taky pomáhal se senátní kampaní právě Dienstbierovi staršímu; v těchto volbách pro změnu pracuje pro zubaře Karla Protivu z Lepšího Kladna. Podle Hamerského z obvodu vypadlo několik obcí kolem levicového Slaného, a navíc se sem přistěhovalo i několik tisíc Pražáků, kteří obvykle volí pravici.

Kladensko je vůbec zajímavý volební obvod, něco jako esence dvourychlostního polistopadového Česka. Historicky jde o dělnickou oblast hutí a těžebních šachet, kde se doslova kalila levice; právě Kladensku vděčíme i za nejhorší budovatelskou literaturu a filmy. Mnozí zde po Listopadu přišli o životní jistoty, jaké se už nikdy nevrátí.

Radši před nimi nevyslovujte jméno jistého chemika Miroslava Kalouska, nyní hlavního vládního ekonoma.
Současně ale jde mentálně i fyzicky o větší Prahu: tisíce bohatších Pražanů obklopily zdejší obce divokými satelity se všemi možnými architektonickými zločiny. Navíc mnoho místních denně jezdí do Prahy nejen pracovat, ale i nakupovat nebo se bavit. "Tihle lidé nečtou ani místní noviny, částečně žijí v Praze," říká Hamerský.

Výsledkem jsou dvě Česka v jednom: některé obce vypadají, jako by v nich až včera skončila válka nebo komunismus; omšelé polorozpadlé domy s divnými okny, před nimiž stojí levná ojetá auta. Být namol ve čtyři odpoledne je pozdě. Přímo vedle nich ale najdete nové satelity, odkud lidé ráno odjedou a kam se až večer zase vrátí. V hospodě je moc nepotkáte.
Získat si srdce tolika různých lidí by měl problém i plukovník Kaddáfí.

HOLKA PRO VŠECHNY

"My jsme ty buchty, co pečou buchty," zdraví podvečerní posádku hospody Česká koruna v Kamenných Žehrovicích Jana Volfová, předvoj senátní kandidátky Jany Bobošíkové. Obě přinášejí krabice s vlastními buchtami a rozdávají je.

Bobošíková si nemohla vybrat lépe: česká koruna je jedním z mnoha protibruselských témat známé vlastenkyně. Její fotka u vstupu do hospody je navíc hned vedle tabule inzerující dršťkovku a vepřové výpečky. Dokonce i vzduch v téhle začouzené palírně je typicky český, naposled tady větrali při privatizaci. Spolu se mnou se v těžké dece v pět odpoledne ztrácí i pět štamgastů v různém stadiu podnapilosti.
"Přišla jsem vás poprosit o důvěru," sedá si Bobošíková k dvojici mužů. Oba před sebou mají pivo, panáky a cigarety. "Jak se máte?
Řekněte mi to od podlahy." "Těch věcí, co se mi líbí, je málo," říká jeden z nich, bývalý horník a komunista. To je zhruba vše, co řekne. Během hodiny kandidátka stejně obejde všechny.

Bobošíková bývá vysmívána: poprvé a naposled jsme ji zvolili v roce 2004 do Europarlamentu, což si vyložila jako permanentní přízeň, takže od té doby neúspěšně kandiduje v každých volbách, do některých institucí už poněkolikáté. I já při rozhovoru s ní zapomněl, že do Senátu kandidovala už na podzim. Ve sněmovních volbách strašila lidi Bruselem, v prezidentské volbě kostýmem a nyní pro změnu eurem či rozkrádáním země.
Na druhou stranu je kořením voleb i nezbytným hromosvodem nespokojenců. A taky jede nejpoctivější kampaň, takže po Senátu asi fakt touží: objet s vlastními buchtami padesát středočeských putyk je skoro stejný trest jako poslouchat Jiřího Paroubka a krmit u toho fenču Tonču. "Vím, že budu v Senátu v menšině," říká mi Bobošíková. "Hledám ale platformu, jak nejlépe prosazovat myšlenky Suverenity."
A jaké to vlastně jsou? ptám se. Bobošíkovou je totiž těžké politicky zařadit; program uzpůsobuje podle voleb a nálad, jedinou programovou konstantou zůstávají buchty. "Hájit zájmy českých občanů," odpovídá mi hrdě.